Lucie Vobr is a Czech visual artist who lives in tern in Czechia and Germany. Her work deals with touch in a physical and symbolic way, and the processes of transformation it may cause. The focus is on positive changes through destructive gestures and their creative potential. This destruction can give rise to something new and perhaps even more useful. Her work is based on seemingly fragile materials such as paper, adhesive tape, and porcelain that are significant for her work. They are repeatedly transformed by scribbling, crumpling, or tearing. Through these processes, she creates her own techniques which lead to the creation of abstract pieces because their meaning is symbolized by both the shape and the techniques themselves. 

She perceives the arrangement of exhibitions as a key part of her work, creating specific compositions for each space.  Lucie wants the works and space to communicate with each other in order to create new relationships and meanings. The purpose of her work is for the spectators to rest, find tranquillity and contemplate. In her events, she prefers to include the audience and guide them safely through the program.  She doesn’t want to create obstacles or shock.

Lucie was greatly inspired by monumental paper sculptures by Angela Glajcar who also creates her works by using a violent gesture – tearing. In terms of Lucie’s recent event strategies, she has been returning to Lygia Clark’s art therapy approach.

In addition to her artistic work, she is a teacher emphasizing her students’ critical thinking and understanding of the relationship between function, idea, and personal expression. She was a co-founder of the Gravidity group which has been exploring the relationship between the body, clothing, and space. She is currently working with the group Polévka na baru, with whom she is preparing an exhibition at the Pragovka Gallery in May 2026 on the theme of food as a ritual. In future, she would like to further develop the theme of touch via objects in public spaces, allowing physical contact between the spectator and the work.

Lucie Vobr je česká vizuální umělkyně, střídavě žijící v Česku a Německu. Její tvorba zkoumá dotek, fyzický i symbolický, a s ním spojené procesy transformace. Těžištěm její práce je proměna srze destruktivní gesto a jeho tvůrčí potenciál.  Díky této destrukci může totiž vzniknout něco nového a možná i užitečnějšího. Její práce se opírá o zdánlivě fragilní materiály jako papír, lepící pásku a porcelán, které opakovaně podrobuje transformaci např. skrz čmárání či krčení. Těmito postupy si vytváří své vlastní autorské techniky, jejichž specifický postup reflektuje samotnou myšlenku díla. Výsledná díla jsou abstraktní; jejich cílem je vytvořit prostor pro zastavení, poznávání a přehodnocení. Též ve svých aktivitách se Lucie snaží diváka zapojit a bezpečně provázet, nechce šokovat či vytvářet překážky.

Instalace výstav vnímá jako klíčovou součást tvorby. Pro každý prostor vytváří specifické kompozice, v nichž díla navzájem komunikují a vytváří tak i nové vztahy a významy. Velkou inspirací je pro ni monumentální papírová tvorba Angely Glajcar, jejíž díla vznikají právě díky společensky negativně vnímanému gestu jako trhání.  Ve svých aktivitách v poslední době se Lucie inspiruje též arteterapeutickým přístupem Lygie Clark.

Kromě vlastní tvorby se věnuje pedagogické činnosti, v níž klade důraz na kritické myšlení a pochopení vztahu mezi funkcí, myšlenkou a osobním vyjádřením. Byla spoluzakladatelkou skupiny Gravidity group, zkoumající vztah těla, oděvu a prostoru. V současnosti působí ve skupině Polévka na baru, se kterou připravuje výstavu v Pragovka Gallery v květnu 2026 na téma jídlo jako rituál.

Lucie Vobr ist eine tschechische bildende Künstlerin, die abwechselnd in Tschechien und Deutschland tätig ist. Sie erzählt mit Hilfe von Bleistift, Papier und Klebeband die Geschichte einer Verwandlung. Das Kernthema ihrer Arbeit ist Berührung im physischen und symbolischen Sinn und die dadurch ausgelösten Transformationsprozesse. Der Fokus liegt auf positiven Veränderungen durch zerstörerische Gesten und deren kreatives Potenzial. Die anschließende Zerstörung kann etwas Neues und vielleicht sogar Nützlicheres hervorbringen. Durch diese Prozesse entwickelt sie ihre eigenen Techniken.

Um neue Beziehungen und Bedeutungen zu schaffen, bezieht Lucie bei Ausstellungen sorgsam die Aufstellung einzelner Kunstwerke ein, da für jeden Raum eine spezifische Komposition zu gestalten ist. Ziel ihrer Werke liegen darin, den Betrachtern Anlass zu geben, zur Ruhe zu kommen und erkennen sowie nachdenken zu können. Bei ihren Veranstaltungen zieht Lucie vor, das Publikum zu beteiligen und es unbesorgt durch das Programm zu führen. Sie möchte keine Hindernisse in dem Weg legen oder schockieren.

Lucie lässt sich stark von den monumentalen Papierskulpturen von Angela Glajcar inspirieren, deren Werke ebenfalls in dem Umgang mit einer gewaltsamen Geste bestehen – dem Zerreißen. Was ihre Veranstaltungsstrategien angeht, greift Lucie immer wieder auf den Kunsttherapieansatz von Lygia Clark zurück.

Neben ihrer eigenen künstlerischen Arbeit ist sie auch in der Lehre tätig. Der Schwerpunkt ihres Unterrichts beruht laut Lucie auf kritischem Denken und dem Verständnis der Beziehung zwischen Funktion, Idee und persönlichem Ausdruck.

Sie war Mitbegründerin der Kunstgruppe „Gravidity group“, die sich mit der Beziehung zwischen Körper, Kleidung und Raum beschäftigt. Derzeit arbeitet sie mit der Gruppe „Polévka na baru“ zusammen, mit der sie für Mai 2026 eine Ausstellung in der Pragovka-Galerie zum Thema „Essen als Ritual“ vorbereitet. In Zukunft möchte sie das Thema Berührung in Bezug auf Objekten im öffentlichen Raum weiterentwickeln und so den physischen Kontakt zwischen Betrachter und Werk ermöglichen.